Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Lékový provokační test je jeden typ provokačního testu při diagnostice alergií. Jak již jeho název napovídá, používá se při podezření na alergii na léky. Lékař za přísně kontrolovaných podmínek vystaví pacienta kontaktu s podezřelým lékem, ať už formou některého kožního testu, nebo lék aplikuje na spojivku, do nosu nebo jej nechá pacienta vdechovat.

Provokační testy při diagnostice alergií spočívají v tom, že lékař pacienta za přísně kontrolovaných podmínek vystaví kontaktu s alergenem. Rozlišujeme dva hlavní typy: lékové provokační testy, potravinové provokační testy. Viz také alergie, provokační test (obecně).

Provokační test při diagnostice astmatu spočívá v tom, že lékař pacienta za přísně kontrolovaných podmínek nechá pacienta inhalovat látku, která způsobuje zúžení průdušek, případně jej vystaví tělesné zátěži; snahou je vyvolat v průduškách stav obdobný tomu, kterým pacient trpí při akutních astmatických záchvatech. Viz také provokační test (obecně).

Potravinový provokační test je jeden typ provokačního testu při diagnostice alergií. Jak již jeho název napovídá, používá se při podezření na potravinovou alergii. Pacient nejprve podezřelou potravinu úplně vyřadí z jídelníčku (minimálně na dva týdny), potom její množství podle lékařova doporučení postupně zvyšuje, lékař sleduje reakce na tuto potravinu.

Provokační test je snaha lékaře záměrně vyprovokovat příznaky alergie, astmatu, epilepsie apod. Provokační testy se využívají v diagnostice konkrétních onemocnění, zvláště při důvodném podezření na ně. Tyto testy se provádějí vždy za přísně kontrolovaných podmínek a pod dozorem lékaře. Konkrétním příkladem provokačního testu je bronchokonstrikční test. Viz také provokační testy při diagnostice alergií, provokační test při diagnostice astmatu.

Léková intolerance je jiný název pro nežádoucí účinek typu B.

Evropská léková agentura neboli EMA (zkratka pochází z anglického názvu European Medicines Agency) je agentura Evropské unie (EU), která zodpovídá za hodnocení a dohled nad léčivými přípravky. V letech 1995–2004 působila pod zkratkou EMEA. Agentura byla založena v roce 1995 a jejím hlavním úkolem je registrovat a kontrolovat léčivé přípravky v EU. Společnosti u ní mohou zažádat o jednotnou registraci pro své výrobky, kterou vydává Evropská komise a která jim umožňuje prodávat registrované léčivé přípravky v celé EU a EHP. Díky centralizovanému postupu s velmi širokým záběrem je EMA schopna většinu skutečně inovativních léků prodávaných v EU zaregistrovat. Mezi úkoly agentury patří: usnadňovat vývoj léků a jejich dostupnost, vyhodnocovat žádosti o registraci léků, kontrolovat bezpečnost léků během jejich životního cyklu, poskytovat informace zdravotnickým pracovníkům a pacientům. Výhodou pro členské státy EU je např. hodnocení a konečné schválení nového léčivého přípravku na celoevropské úrovni. EMEA (resp. později EMA) původně sídlila v Londýně, v březnu 2019 byla přesunuta do nizozemského Amsterodamu.

Léková forma (angl. dosage form) je konkrétní podoba léčivého přípravku, která je podávána pacientovi. Jedná se o směs léčivých látek a pomocných látek, která byla určitým způsobem zpracována. Podle konzistence rozlišujeme pevné, polotuhé a kapalné lékové formy: Mezi pevné lékové formy se řadí například tablety, tobolky, čípky a zásypy. Mezi polotuhé lékové formy se řadí různé krémy, masti, gely a pasty. Mezi kapalné lékové formy se řadí různé kapky, roztoky, kloktadla, sirupy a emulze. Viz také způsob podání.

Léková hypersenzitivní reakce je jiný název pro nežádoucí účinek typu B.

Léková anamnéza je pokud možno úplný výčet všech léků na předpis i volně prodejných léků, které pacient dříve užíval nebo stále ještě užívá. Léková anamnéza je nejčastěji zjišťována před zahájením ambulantní péče nebo lůžková péče. Viz také léčivý přípravek, anamnéza.